Muzeum multimediální expozice

Tři filmová plátna

Při návštěvě muzea v Lidicích nejprve vejdeme do kruhového kinosálu. Film je promítán na třech plátnech umístěných vedle sebe. Střídají se na nich obrazy světových událostí s obrázky běžného života lidí. Procházíme roky předválečnými až do osudného roku 1942. Práce na poli, T. G. Masaryk a první republika, fotografie lidického hasičského sboru, krach na burze v New Yorku, děti v lidické škole a pak – Hitler… Poté, co naše oči spočinou na závěrečném, panoramatickém obraze Lidic, vstoupíme do samotné expozice muzea.

Děsivý bunkr

Ocitáme se v jakémsi betonovém bunkru s labyrintem hrubě omítnutých zdí. Přímo proti nám stojí mohutná vrata z lidického kostela. Na velkou betonovou desku za nimi je promítnuta fotografie oltáře. Všude okolo virtuálního chrámu jsou obrazy, statické i pohyblivé, promítané na betonové desky labyrintu historie.

Druhá světová válka v kontextu obrazů již neexistujících lidí. Hukot bombardérů přehlušují dětmi odříkávané slabiky při výuce v lidické škole. Na betonovém valu jsou promítnuta těla postřílených lidických mužů. Drobné dobové fotografie v úzkých pruzích na stěnách. Předlouhá zeď a na ní vyrytá jména lidických obětí. Dětské hlasy, které čtou dopisy ze sběrného tábora…

V poslední části muzea se můžeme posadit. Díváme se na obrazovku a mluví k nám přeživší svědci té hrůzné lidické události. Staré ženy líčí své zážitky a utrpení.