Historie obce

Čtvrt hodiny cesty od Prahy leží nehluboké údolí. Do 9. června 1942 tu stála běžná středočeská obec. Stála tu už od třináctého století.

O století později byl postaven kostel sv. Martina. Dvakrát byl zničen, dvakrát znovu postaven. Nejprve za husitských válek, poté za třicetileté války. Na jeho druhé obnově se podílela velkovévodkyně Marie Anna Toskánská. Stavba probíhala rychle a překotně a za několik let se ve zdi objevily trhliny. Stavitel Špaček dal snésti těžkou kopuli, aby zabránil nejhoršímu. Kopule se ale při práci zřítila. Místo ní byl postaven dřevěný strop a na něj pražský malíř Jan Karel Kovář vymaloval obraz, zachycující smrt velkovévodkyně.

Škola byla v Lidicích již roku 1713. Učilo se zde 127 dětí. Budova měla jednoduché ústřední topení, zřejmě jedno z prvních v Čechách. Roku 1824 byla postavena nová patrová školní budova. Na kamenné desce nad vchodem byl vytesán nápis „Škola – mé štěstí“.

Od konce 19. století žilo mnoho lidických rodin hornickým a hutnickým životem. V roce 1942 stálo v Lidicích 102 domů a bydlelo v nich 493 obyvatel. Bylo tu 14 statků a mlýn. Mládež hrála divadlo, fungoval zde čtenářský spolek „Vlast“, Vojta Huřík měl svou hornickou kapelu a chlapci hokejové i fotbalové mužstvo. Činorodý býval i sbor lidických dobrovolných hasičů. V obci byly tři obchody s potravinami, tři hospody a dva řezníci.

Rok 1942 v Lidicích